uvod

Základní princip vzduchové brzdy spočívá v nahrazení síly řidiče důraznější silou stlačeného vzduchu. Současně systém vzduchových brzd (s pružinovými vzduchovými válci) umožňuje i samočinné zabrzdění vozidla v případě závady na dodávce stlačeného vzduchu.
Samočinné zastavení vozidla zajišťuje silná pružina ve vzduchovém pružinovém brzdovém válci. Je-li systém bez tlakového vzduchu, pružinový válec je vždy v poloze „zabrzděno“.
Systém vzduchových brzd pracuje se stlačeným vzduchem, který je vyráběn a skladován v plnicí části tohoto systému – v plnicím okruhu. Hlavními částmi plnicího okruhu je kompresor, vysoušeč vzduchu, regulátor tlaku, pojistný ventil a vzduchojemy.
K zabrzdění vozidla pak slouží okruhy pro brzdění. Hlavní části tvoří víceokruhový brzdič, ruční ventil parkovací brzdy, zátěžový regulátor, brzdič přívěsu, pružinové brzdové válce a další.
Přípojné vozidlo je brzděno vzduchovými brzdami současně s tažným vozidlem. Tlakový vzduch je z tažného vozidla přiváděn dvěma hadicemi s tzv. rychlospojkami. Červeně označená větev plní vzduchojemy přípojného vozidla, žlutá větev ovládá brzdy.

princip

Princip a přednosti vzduchové brzdy

Je zřejmé, že ubrzdit několikatunový kolos vyžaduje značnou sílu. V těchto případech už nestačí jen síla řidiče působící na pedál brzdy.

Brzdění těžkých nákladních automobilů a jejich přípojných vozidel je v drtivé většině řešeno strojními vzduchovými brzdami, které se vzhledem ke svému stáří a výrobní značce vyskytují v různých modifikacích.

Princip je však obvykle stále stejný. Řidič ovládá pedál brzdy jen přiměřenou silou, přičemž potřebná (značně velká) síla působící na vlastní mechanizmus brzdy je vyvolána tlakem stlačeného vzduchu. Řidič tedy pohodlným sešlápnutím pedálu brzdy pouze dávkuje množství stlačeného vzduchu, tzn. tlak vzduchu, který přes vzduchové brzdové válce působí značnou silou na vlastní mechanizmus brzdy, tj. na brzdu kotoučovou nebo bubnovou.

Významnou „vychytávkou“ celého systému vzduchových brzd je pružinový vzduchový brzdový válec, který je schopen tlakem silné pružiny nouzově zabrzdit kotoučovou nebo bubnovou brzdu i v případě, že by došlo k závadě na dodávce stlačeného vzduchu.

valec

Princip činnosti pružinového vzduchového brzdového válce

Pružinový brzdový válec se skládá ze dvou oddělených vzduchových komor a dvou samostatně posuvných pístů (v některých případech se jedná o membránu). Princip, či činnost, pružinového válce spočívá zejména ve dvou pružinách, z nichž jedna má větší sílu než druhá. Nejsou-li komory naplněny tlakovým vzduchem, pak silnější pružina přetlačí tu slabší, tím dojde k posunutí obou pístů a tento pohyb je přenesen na vlastní mechanizmus brzdy. Brzda je tímto pohybem, respektive tlakem silnější pružiny, zabrzděna. Svou úlohu samozřejmě plní v pružinovém brzdovém válci i stlačený vzduch. Jednak je potřebný pro odbrzdění brzdy a jednak i pro provozní brzdění během jízdy. Splnění těchto funkcí ale už vyžaduje další součásti uceleného systému vzduchových brzd.

Jednotlivé fáze činnosti pružinového válce snadno pochopíme v detailním výkladu, viz tlačítko +. Pružinové brzdové válce se užívají převážně u kol zadních poháněných náprav.

U kol řídící nápravy bývají montovány jednodušší brzdové válce, pouze s jednou komorou a jedním pístem (někdy membránou). Jednokomorové vzduchové brzdové válce zajišťují pouze provozní brzdění, nikoliv parkovací a nouzové brzdění. Nouzové brzdění pomocí pružinových brzdových válců, de facto zablokování kol řídící nápravy, by mohlo mít negativní dopady na bezpečnou jízdu (v tomto nouzovém režimu by hrozilo nebezpečí smyku, vozidlo by nereagovalo na řízení volantem apod.).

vyroba

Výroba a uskladnění stlačeného vzduchu – plnicí okruh

Celý systém vzduchových brzd se skládá z mnoha poměrně složitých zařízení (ventily, pružiny, membrány apod.).
Abychom se v uceleném systému lépe vyznali, rozdělíme si jej na část plnicí a část brzdovou. První část slouží k výrobě a uskladnění stlačeného vzduchu, jinými slovy k naplnění vzduchojemů stlačeným vzduchem. Často bývá tato první část označována jako plnicí okruh. Mimochodem, nejedná se o uzavřený okruh, jaký známe například u kapalinového chlazení. Celý systém vzduchových brzd má svůj začátek, tj. filtr nasávaného vzduchu, a svůj konec, tj. vzduchový brzdový válec. Výraz „okruh“ není zcela přesný, přesto ale u tohoto zažitého výrazu zůstaneme.

Plnicí okruh se skládá z těchto hlavních částí: Vzduchový filtr. Čistí vzduch od mechanických nečistot, aby nedošlo k poškození kompresoru a dalších součástí vzduchových brzd. V systému je mnoho ventilů a membrán a zrnko písku by mohlo způsobit vážný problém. Ve většině případů se využívá filtrovaný vzduch určený pro sání motoru.

Kompresor. Nasává vzduch přes čistič vzduchu z atmosféry a na výstupu je produkován vzduch pod tlakem. Kompresory bývají pístové, jedno nebo dvou válcové, vzduchem chlazené nebo chlazené kapalinou z okruhu kapalinového chlazení motoru. Pohon kompresoru je veden nejčastěji ozubeným soukolím od motoru vozidla (u starších vozidel i klínovým řemenem). Vzhledem k trvalému pohonu je tedy kompresor v činnosti vždy při nastartovaném motoru. ^Poznámka

Vysoušeč vzduchu. Vlhkost běžně přítomná ve vzduchu by v systému vzduchových brzd způsobovala korozi, v zimním období by hrozilo zamrznutí systému a navíc i kondenzát usazovaný ve vzduchojemech by zmenšoval jejich kapacitu. Tyto negativní dopady vlhkosti vzduchu řeší vysoušeč vzduchu, jímž vzduch prochází, a svou vlhkost předává absorpční vložce vysoušeče (tj. podobný materiál jako absorpční kuličky přidávané do balení některého zboží). K regeneraci vysoušeče („vyždímání“ absorpční vložky) slouží regenerační vzduchojem. Součástí vysoušeče je hrubý čistič, ten zachytává zbytky oleje, který se do stlačeného vzduchu dostal v kompresoru.

Odlučovač oleje a protimrazový vstřikovač. U starších vozidel bez vysoušeče vzduchu bude zřejmě odlučovač oleje sloužit k odloučení (odstranění) oleje z tlakového vzduchu, který se do vzduchu přimísil v kompresoru (píst kompresoru je mazán olejem). Protimrazový vstřikovač (protimrazová pumpa) slouží ke vstříknutí nemrznoucí látky do systému vzduchových brzd, aby nedošlo k zamrznutí zkondenzované vlhkosti. ^Poznámka

Regulátor tlaku. Už víme, že kompresor produkuje stlačený vzduch nepřetržitě. Aby systém vzduchových brzd nebyl poškozen příliš vysokým tlakem, je zde regulátor tlaku, který udržuje tlak v systému na stanovených 800 – 900 kPa. Přebytečný tlak vzduchu je pak upouštěn do ovzduší, což se u těchto vozidel projevuje silným „odfouknutím“. U některých vozidel nepřipustí nežádoucí zvýšení tlaku vzduchu v systému už kompresor. ^Poznámka Pojistný ventil. Přesněji víceokruhový pojistný ventil. Jeho úkolem je rozvádět stlačený vzduch do jednotlivých okruhů, respektive vzduchojemů, celého systému a udržovat v těchto okruzích předepsaný tlak. V případě závady na některém okruhu je poškozený okruh uzavřen tak, aby se pokles tlaku nebezpečně neprojevil v okruzích zbývajících. Současně pojistný ventil rozvádí stlačený vzduch i do okruhu dalších zařízení pracujících se stlačeným vzduchem (sedadlo řidiče, vzduchové pérování vozidla, akustická houkačka apod.).

Vzduchojemy. Slouží jako zásobníky stlačeného vzduchu. Jednotlivé okruhy, tj. brzdy předních kol, brzdy zadních kol, parkovací brzda a brzdič přívěsu, mívají svůj vlastní vzduchojem. Ve spodní části vzduchojemu je ručně ovládaný odkalovací ventil, který slouží k vypuštění kondenzátu, který se ve vzduchojemu přece jen vytvořil. Protože je vzduchojem vlastně tlakovou nádobou, podléhá pravidelným kontrolám. Tlakoměry. Poskytují řidiči neustálý přehled o tlaku vzduchu v okruzích. Potrubí a hadice. Propojují jednotlivé části systému. V místech zvýšeného namáhání mohou být pryžové nebo plastové hadice chráněny ocelovým opletením. Pozor na zalomení tlakové plastové hadice nebo na vysokou teplotu při svařování apod.

uziti

Parkovací a provozní brzdění – brzdící okruhy

Brzdovou část systému lze dále rozdělit na několik brzdících okruhů. Jedná se o kruh, který zajišťuje odbrzdění parkovací brzdy, dále to bývají dva okruhy provozního brzdění (při sešlápnutí brzdového pedálu) a okruh ovládající brzdy přípojného vozidla. Brzdová část, tvořená několika okruhy, se skládá z těchto hlavních částí: Ruční ventil parkovací brzdy. Překlopením ručně ovládané páky do polohy „zabrzděno“, dojde k vypuštění tlaku vzduchu z komory parkovacího brzdění vzduchových pružinových válců. Ventil parkovací brzdy je propojen též s brzdičem přívěsu. Dvouokruhový pedálový brzdič. Menším či větším sešlápnutím pedálu dojde ke vpuštění menšího či většího tlaku vzduchu do jednotlivých okruhů provozního brzdění. Jeden z okruhů ovládá zpravidla brzdy přední nápravy a druhý nezávislý okruh ovládá brzdy zadní nápravy. Pedálový brzdič je spojen také s brzdičem přívěsu a jeho prostřednictvím zajišťuje i provozní brzdění přípojného vozidla.
Zátěžový regulátor. Zabrzdit plně naložené vozidlo vyžaduje podstatně větší tlak brzdového obložení na otáčející se část brzdy (buben nebo kotouč) než je tomu u vozidla prázdného. Pokud by tlak vzduchu, působící na vlastní mechanizmus brzdy, byl stále stejný, pak by při brzdění prázdného vozidla hrozilo zablokování kol a při brzdění naloženého vozidla by brzdný účinek mohl být nedostatečný. Je tedy nutné, aby se tlak vzduchu působící na brzdy úměrně zvyšoval se zvyšující se zátěží vozidla. Toho je automaticky dosaženo pomocí zátěžového regulátoru. ^Poznámka U starších vozidel byl zátěžový regulátor ovládán manuálně řidičem.

Brzdič přívěsu či návěsu. Na pokyny řidiče musí reagovat i vzduchové brzdy přípojného vozidla. Přívod stlačeného vzduchu do plnicí větve přípojného vozidla (hadice s červenou rychlospojkou) i do brzdící větve (žlutá rychlospojka) řídí brzdič přívěsu umístěný na tažném vozidle. Vývody stlačeného vzduchu z brzdiče přívěsu směřující k přípojnému vozidlu bývají před barevně rozlišenými rychlospojkami opatřeny uzavíracími kohouty. To pro případ, že přípojné vozidlo není připojeno. Vzduchový brzdový válec. Může být pružinový nebo jednokomorový, s činností jsme se už seznámili výše.

pripoj

Brzdění přípojného vozidla

Opět si uvědomíme, že neexistuje jednotný systém vzduchových brzd, který by byl na přípojném vozidle všeobecně používán (přípojné vozidlo je či není vybaveno systémem ABS, je či není vybaveno pružinovými brzdovými válci apod.). Opět tedy platí, stejně jako u vzduchových brzd tažného vozidla, že přesné informace vztahující se ke konkrétnímu typu vozidla najdeme v „Návodu k obsluze a údržbě“. Někdy se dočteme, že přípojné vozidlo je vybaveno vlastním panelem k ovládání parkovací brzdy přívěsu, případně i zvednutí třetí nápravy při nezatíženém vozidle atd.) Jindy se můžeme například dočíst, že přípojné vozidlo je vybaveno další, tj. třetí přípojkou stlačeného vzduchu, která je určena pro měchy vzduchového odpružení přípojného vozidla.

Především ale musí řidič vědět, zda je systém vzduchových brzd přípojného vozidla kompatibilní s tažným vozidlem, jak přípojné vozidlo zabrzdit či odbrzdit a jak provést propojení vzduchotechniky mezi přípojným a tažným vozidlem. Alespoň nejčastější „dvouhadicové“ propojení přípojného vozidla s tažným vozidlem se ustálilo na jistých pravidlech, přesněji na barevném označení tzv. rychlospojek sloužících ke spojení vzduchových hadic tažného vozidla na vozidlo přípojné.

Autoškola? Pohodlně! – www.schroter.cz