uvod

 

 

O předmětu „Opakování a přezkoušení“ a o závěrečných zkouškách

 

 

 

Předmět slouží k průběžnému ověřování již získaných vědomostí a v závěru pak k vyladění formy před závěrečnými zkouškami. Nejvíce prostoru bývá věnováno zkoušce z předmětu PPV, tedy testovým otázkám a souhrnným zkušebním testům.

Zkouška z předmětu PPV, přesněji z „Předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy“ se provádí formou elektronického testu a je vlastně nejsnadnější, protože má svá jasně stanovená pravidla hry.

Ústní zkoušku z předmětu „Ovládání a údržba vozidla“ skládají pouze žadatelé o řidičské oprávnění pro skupiny vozidel C nebo D. Pro zkoušku je stanoveno 45 zkušebních otázek a je těžké předvídat do jakých podrobností a souvislostí zkušební komisař otázky rozvede.

Zkouška z praktické jízdy je nejproblematičtější. K vyladění formy je nutný silniční provoz a navíc do průběhu zkoušky může zasáhnout řada nepředvídatelných a těžko ovlivnitelných okolností.

 

 

 

 

 

 

 

 

predmet-op

 

 

Předmět „Opakování a přezkoušení“ slouží k průběžnému ověřování již získaných vědomostí

 

 

 

Především si musíme uvědomit, že vyučovací předmět „Opakování a přezkoušení“ slouží k vyladění formy, nikoliv k získání formy.

 

Jinými slovy, optimální příprava začíná nejprve získáním potřebných vědomostí při výuce v autoškole nebo samostatným procházením výukových materiálů. Testové otázky, postupové testy i souhrnné zkušební testy, tzv. „ostré“ testy, mohou být užitečným prostředkem k ověření již získaných vědomostí, nikoliv k získání vědomostí.

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

ppv

 

 

Zkouška z „Předpisů o provozu na pozemních komunikacích a zdravotnické přípravy“

 

 

 

Tato část závěrečných zkoušek probíhá formou elektronického testu a má své výhody.

 

Elektronický test podléhá pravidlům stanoveným zákonem č. 247/2000 Sb., a vyhláškou č. 167/2002 Sb. Podrobnější informace o nástrahách testu najdete na stránce „Co nevíte o zkušebních testech“. Alespoň orientačně si řekneme, že test obsahuje 25 otázek, maximální počet dosažitelných bodů je 50, pro hodnocení „prospěl“ stačí 43 bodů atd. atd. Díky těmto jednoznačným pravidlům pak zkouška není tolik ovlivnitelná náhodnými okolnostmi, například náladovostí zkušebního komisaře.

 

Další výhodou je i to, že se vše potřebné na zkoušku můžeme naučit v pohodě doma na kanapi, tedy k této zkoušce z teorie nepotřebujeme silniční provoz.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

ouv

 

 

Zkouška z předmětu „Ovládání a údržba vozidla“

 

 

 

Žadatelům o řidičské oprávnění pro vozidla skupiny C položí zkušební komisař 3 otázky, a žadatelům o řidičské oprávnění pro vozidla skupiny D položí 4 otázky.

 

Protože se zkouška z předmětu „OÚV“ skládá ústně, nestačí jen pasivní znalost předepsaných otázek. Nic nezkazíte, pokud si nahlas o každé otázce zkusíte říct alespoň několik vět. Přitom se snažte používat správné názvosloví (knoflíky a čudlíky jsou ovladače, budíky jsou sdělovače).

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

jizda

 

 

Zkouška z „praktické jízdy“

 

 

 

Zkoušku z jízdy je možné považovat za nejproblematičtější, ze všech částí závěrečné zkoušky. Zatímco zkouška z „Předpisů o provozu na pozemních komunikacích…“ má svá jasně stanovená pravidla hry a vše potřebné se dá naučit v pohodlí domova, totéž nelze říct o zkoušce z jízdy. K vyladění formy na zkoušku z praktické jízdy potřebujeme silniční provoz, který bohužel doma nemáme.

 

Pro úspěšné zvládnutí zkoušky z jízdy se musíme umět orientovat v nejrůznějších dopravních situacích. K tomu je bohužel nutný už zmíněný silniční provoz, který řidiče obklopuje, a který je pro nácvik nezbytný. Pokud nestačí vyučovací hodiny jízdy stanovené právním předpisem (pro skupinu B je to 28 hod), pak lze doporučit dokoupení dalších hodin.

 

Teoreticky si před závěrečnou zkouškou můžeme pouze připomenout některé nepříjemné úseky v místě konání zkoušky. Například si můžete vyjmenovat jednosměrné komunikace, na kterých bude nutné se při odbočování vlevo řadit úplně až k levému okraji vozovky.

 

V praxi však do průběhu zkoušky z jízdy může zasáhnout celá řada okamžitých vlivů, od vývoje dopravní situace až po lidské vlastnosti zkušebního komisaře.

 

Nespornou výhodu má určitě žák, který si je svých případných chyb alespoň vědom, nebo jinými slovy, je schopen své nedostatky při praktické jízdě rozpoznat. K takovému nácviku správného vnímání řidiče může pomoci videopořad „Zkouška z jízdy“.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

     

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autoškola? Pohodlně!www.schroter.cz

Copyright Zdeněk Schröter – všechna práva vyhrazena