uvod

 

 

Prvotní úkony na místě nehody

 

 

 

 Zejména v nepřehledném úseku je bezpodmínečně nutné místo nehody označit alespoň výstražným trojúhelníkem. Pokud řidiči ostatních vozidel nebudou o nehodě včas informování, mohou nárazem do již havarovaného vozidla zabít zachránce i poraněné.

 Bezodkladně musíme u poraněných zajistit životně důležité funkce, tj. krevní oběh a dýchání.

 Každá situace je jiná. Někdy stihneme zavolat odbornou pomoc již během umisťování výstražného trojúhelníku. Jindy máme čas na telefon až po zastavení tepenného krvácení.

 Získáme orientační přehled o všech zraněných. Pozornost věnujeme také těm, kteří nás svým voláním či sténáním nemohou přivolat, protože jsou v bezvědomí.

 Máme na paměti, že poraněný může mít nějakou zlomeninu, poškozenou páteř apod. Vyprošťujeme tedy spíše jen v případech, kdy je nutné zajistit dýchání a krevní oběh, nebo jestliže hrozí požár, zřícení vozidla apod.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

misto

 

 

Zajištění místa nehody

 

 

 

 

 Zastavit nejméně 50 m za havarovaným vozidlem. To proto, aby kolem havarovaného vozidla zůstal dostatečný prostor pro objíždění nehody a pro činnost záchranných složek (sanita, policie, hasiči).

 

 Rozsvítit výstražná světla.

 

 Obléknout výstražnou vestu.

 

 Vzít lékárničku, výstražný trojúhelník, eventuálně hasicí přístroj.

 

 

 

 

 

 

 Umístit trojúhelník před místem nehody.

 

Čím „rychlejší“ je pozemní komunikace, tím do větší vzdálenosti umístíme výstražný trojúhelník.

 

Na dálnici umístíme trojúhelník nejméně do vzdálenosti 100 m.

 

 

 

 

 

 Vypnout zapalování a zajistit vozidlo proti pohybu.

 

Vypnutím zapalování snížíme riziko požáru. Při tom rozlišujeme zastavení motoru a vypnutí zapalování. Motor se po nehodě může zastavit sám, avšak zapalování může být stále zapnuté.

 

Zapalování obvykle vypneme otočením, nebo raději vyjmutím klíčku ze spínací skříňky. Některá vozidla nemají spínací skříňku ovládanou klíčkem. V takovém případě hledáme elektronickou „kartu“, kterou vyjmeme z jejího umístění.

 

Některé „chytré“ automobily v okamžiku nehody odpojí elektrické obvody automaticky (ještě před deformací odjistí zajištěné – uzamčené dveře apod.).

 

 

 

 

 

 

 Dbáme na vlastní bezpečnost.

 

 

 

 

Samozřejmě, je-li zachránců více, úkony si rozdělí. Zatímco jeden označí místo nehody, druhý už může zastavovat tepenné krvácení.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

zivot

 

 

Život zachraňující úkony

 

 

 

 

 

 Zastavení silného krvácení – tlakový obvaz, prsty v ráně, výjimečně zaškrcovadlo.

 

 

 

 

 

 

 

Základem tlakového obvazu je silná vrstva materiálu, použijeme např. celý svinutý obvaz a pevně přitiskneme. Na rukou máme chirurgické rukavice, které patří mezi povinnou výbavu autolékárničky.

 

 

 

 Zakrytí pronikajícího poranění hrudníku.

 

 

 

 

 

 

 

 Šetrné uvolnění dýchacích cest u bezvědomých – šetrný záklon hlavy, předsunutí dolní čelisti.

 

Po uvolnění (zprůchodnění) dýchacích cest máme naději, že postižený začne sám dýchat.

 

Neobnoví-li se dýchání, je nutné zahájit oživování – resuscitaci nepřímou srdeční masáží a dýcháním z plic do plic. Tyto úkony provádíme mimo vozidlo na pevné podložce

 

 

 

 

 

 Rychlé zjištění stavu životních funkcí ostatních poraněných.

 

Ti co chodí, mluví, případně naříkají, jsou na tom obvykle lépe než ti, kteří mluvit nemohou, a tedy nás nemohou přivolat (jsou v bezvědomí).

 

U vážně zraněných zajistíme životní funkce, zastavíme tepenné krvácení, zkontrolujeme (nebo zajistíme) srdeční činnost a dýchání.

 

Ostatní uklidníme a povzbudíme.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

volani

 

 

Volání zdravotnické záchranné služby

 

 

 

 

 

 Volat linku 155, případně 112, sdělit co se stalo, popsat charakter nehody.

 

 Co nejpřesněji určit místo nehody.

 

K určení naší polohy pomůže např. kilometrovník, název nejbližší obce, případně souřadnice, které umíme zjistit ze svého mobilního telefonu.

 

 Uvést počet postižených, věk a pohlaví, popis zranění a jejich stavu.

 

 Sdělit své jméno a číslo telefonu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

vysetreni

 

 

Vyšetření zraněných

 

 

 

 

 Pohledem zjišťujeme dýchání, krvácení, polohu těla, výraz obličeje a jeho barvu.

 

 Poslechem dýchací šelesty, projevy zraněného (sténání apod.), případně reakci na oslovení.

 

 Pohmatem srdeční činnost, dýchací pohyby, bolest postižené oblasti, deformace, teplotu kůže, pot apod.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

vyprosteni

 

 

Případné vyproštění

 

 

 

 

 Jen hrozí-li další nebezpečí, případně je-li blokován přístup k dalším poraněným.

 

 Nelze-li poskytnout první pomoc na místě (např. resuscitace).

 

 

 

 

 

 

 

 Vyproštění provádíme co nejšetrněji.

 

Nevíme, zda zraněný nemá zlomenou končetinu, poraněnou páteř apod.

 

Pozor na střepy nebo ostré hrany deformovaného vozidla.

 

 

 

 

 

Jestliže to celková situace umožňuje či vyžaduje, vyprostíme poraněného z vozidla tak, že provlečeme své ruce v podpaží poraněného a uchopíme jej za jeho ruku ohnutou v lokti. Poraněného přesuneme ze sedadla na své pokrčené koleno.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Pokud zraněný dýchá a není ani z jiného důvodu v ohrožení života (přičemž vozidlo může být značně deformované), pak raději s vyproštěním vyčkáme na profesionální postup hasičů a zdravotníků.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Autoškola? Pohodlně!www.schroter.cz

Copyright Zdeněk Schröter – všechna práva vyhrazena