uvod

Prvotní úkony na místě nehody

Je bezpodmínečně nutné místo nehody označit alespoň výstražným trojúhelníkem. Pokud řidiči ostatních vozidel nebudou o nehodě včas informování, mohou nárazem do již havarovaného vozidla zabít zachránce i poraněné.
Bezodkladně musíme u poraněných zajistit životně důležité funkce, tj. krevní oběh a dýchání.
Každá situace je jiná. Někdy stihneme zavolat odbornou pomoc již během umisťování výstražného trojúhelníku. Jindy máme čas na telefon až po zastavení tepenného krvácení.
Získáme orientační přehled o všech zraněných. Pozornost věnujeme také těm, kteří nás svým voláním či sténáním nemohou přivolat, protože jsou v bezvědomí.
Máme na paměti, že poraněný může mít zlomeninu, poškozenou páteř apod. Vyprošťujeme tedy spíše jen v případech, kdy je nutné zajistit dýchání a krevní oběh, nebo jestliže hrozí požár, zřícení vozidla apod.

misto

Zajištění místa nehody

Zachránce sražený projíždějícím autem už nikomu nepomůže. Bezpečnost zachránce je prioritou. Ještě ve svém vozidle si ujasníme své další počínání. Uvážíme, zda jsme na vše sami, nebo zda si potřebné úkony můžeme rozdělit se schopným spolujezdcem. Snažíme se zachovat klid. Zastavíme cca 50 m za havarovaným vozidlem. To proto, aby kolem havarovaného vozidla zůstal dostatečný prostor pro objíždění nehody a pro činnost záchranných složek (sanita, policie, hasiči). Rozsvítíme výstražná světla. Oblékneme výstražnou vestu (nemohou-li spolujezdci účelně pomoci, pošleme je ve vestě za svodidla). Vezmeme telefon, lékárničku, výstražný trojúhelník, eventuálně hasicí přístroj.

Umístíme trojúhelník před místem nehody. Alternativně můžeme už v tuto chvíli volat zdravotnickou záchrannou službu. Poraněné v havarovaném vozidle, kteří potřebují zdravotnickou pomoc, už vidíme. Operátora na čísle 155 voláme už nyní zejména tehdy, jsme-li závislí na jeho radách (je však pravdou, že ještě neznáme přesný stav a počet raněných).

Vypneme zapalování havarovaného vozidla a zajistíme vozidlo proti pohybu. Vypnutím zapalování snížíme riziko požáru. Při tom rozlišujeme zastavení motoru a vypnutí zapalování. Motor se po nehodě může zastavit sám, avšak zapalování může být stále zapnuté. Zapalování obvykle vypneme otočením, nebo raději vyjmutím klíčku ze spínací skříňky. Některá vozidla nemají spínací skříňku ovládanou klíčkem. V takovém případě hledáme elektronickou „kartu“, kterou vyjmeme z jejího umístění. Některé „chytré“ automobily v okamžiku nehody odpojí elektrické obvody automaticky (ještě před deformací odjistí zajištěné – uzamčené dveře apod.).

Dbáme na vlastní bezpečnost. Samozřejmě, je-li zachránců více, úkony si rozdělí. Zatímco jeden označí místo nehody, druhý už může zastavovat masivní krvácení. Vždy se snažíme získat pomoc a spolupráci ostatních. Je účelné si ji i rázně a jednoznačně vyžádat. Například: „Haló, pane, vy v té modré košili, pojďte mně prosím pomoci.“

zivot

Rychlé zjištění stavu poraněných a život zachraňující úkony

Aby člověk přežil, nesmí ztratit příliš krve, musí mu pracovat srdce, a musí dýchat. Zastavení silného krvácení – tlakový obvaz, prsty v ráně, výjimečně zaškrcovadlo.

Základem tlakového obvazu je silná vrstva materiálu, použijeme např. celý svinutý obvaz a pevně přitiskneme. Na rukou máme chirurgické rukavice, které patří mezi povinnou výbavu autolékárničky. Zjistíme stav vědomí. Poraněného oslovíme, pokud nereaguje, zatřeseme jeho rameny. Nereaguje-li, je v bezvědomí. Zjistíme stav dýchání. Přiblížíme ucho k obličeji poraněného a současně na jeho hrudníku sledujeme dýchací pohyby. Pokud není vidět a slyšet dýchání, nebo poraněný nedýchá jako my (jen chrčí, lapá po dechu apod.), jsme na tom, že nedýchá

U bezvědomých a nedýchajících uvolníme (zprůchodníme) dýchací cesty. Z ústní dutiny odstraníme cizí předměty. Zprůchodnění dýchacích cest se podpoří šetrným a mírným záklonem hlavy a předsunutím dolní čelisti. Podle okolností to můžeme provést také tak, že jednou rukou mírně tlačíme na čelo a druhou rukou táhneme za bradu. V každém případě ale tyto úkony musí být natolik šetrné, aby nemohlo dojít k poškození krční páteře. Po uvolnění (zprůchodnění) dýchacích cest máme naději, že postižený začne sám dýchat. Neobnoví-li se dýchání, je nutné zahájit oživování – resuscitaci nepřímou srdeční masáží, viz dále.

Rychle zjistíme stav životních funkcí ostatních poraněných. Ti co chodí, mluví, případně naříkají, jsou na tom obvykle lépe než ti, kteří mluvit nemohou, a tedy nás nemohou přivolat (jsou v bezvědomí). U vážně zraněných zajistíme životní funkce (zastavíme krvácení a zajistíme dýchání). Ostatní uklidníme a povzbudíme.

volani

Volání zdravotnické záchranné služby

Pokud jsme tak ještě neučinili, voláme linku 155. Na tomto čísle budeme nejrychleji mluvit s vyškoleným operátorem (dispečerkou záchranné služby), který nám odborně poradí s úkony zdravotnické první pomoci. Číslo 112 voláme v cizině, nebo pokud by číslo 155 bylo z jakéhokoliv důvodu nedostupné, anebo je-li naprosto zřejmé, že první pomoc nelze poskytnout bez předchozího zásahu hasičů (vzhledem k deformacím je zcela znemožněn přístup ke zraněným, požár vozidla apod.)

Už předem jsme připraveni poskytnout operátorovi co nejpřesnější informace o místě nehody a dále o počtu a stavu raněných.

K určení naší polohy pomůže např. kilometrovník, název nejbližší obce, případně souřadnice, které umíme zjistit ze svého mobilního telefonu.

Telefon si můžeme přepnout do hlasitého režimu, abychom si uvolnili ruce pro případné další úkony podle rad operátora.

vysetreni

Přesnější zjištění situace za telefonické asistence operátora záchranné služby

Předchozí rychlé zjištění stavu poraněných krátce konzultujeme s operátorem, anebo za asistence operátora přesnější zjištění situace – vyšetření poraněných provedeme.

Prvotní bude slovní kontakt s poraněným. Je-li při vědomí a je-li to možné, vyslechneme jej, zjistíme jeho potíže a pocity.

Všimneme si případného krvácení, neobvyklé polohy končetin, polohy celého těla apod.

Pohledem i poslechem zjišťujeme stav dýchání. Dýchání je normální, když poraněný dýchá přibližně jako my. Jestliže poraněný dýchá přerušovaně, jen lapá po dechu apod., vyhodnocujeme tento stav tak, jako kdyby nedýchal (v takovém případě je nutné zahájit resuscitaci).

vyprosteni

Případné vyproštění

Jen hrozí-li další nebezpečí, případně je-li blokován přístup k dalším poraněným, nebo nelze-li poskytnout první pomoc na místě (např. resuscitace vyžaduje pevnou podložku).

Nezbytné vyproštění provádíme co nejšetrněji. Nevíme, zda zraněný nemá zlomenou končetinu, poraněnou páteř apod. Pozor na střepy nebo ostré hrany deformovaného vozidla.

Jestliže to celková situace umožňuje či vyžaduje, vyprostíme poraněného z vozidla tak, že provlečeme své ruce v podpaží poraněného a uchopíme jej za jeho ruku ohnutou v lokti. Poraněného opatrně, bez prudkých pohybů, přesuneme ze sedadla na své pokrčené koleno.

Pokud zraněný dýchá a není ani z jiného důvodu v ohrožení života (přičemž vozidlo může být značně deformované), pak raději s vyproštěním vyčkáme na profesionální postup hasičů a zdravotníků.

Autoškola? Pohodlně! – www.schroter.cz