uvod

Zvláštní jízdní úkony – otáčení, couvání a najíždění k rampě

Nákladní automobil potřebuje k plynulému otočení prostor široký 15 až 25 m. Zvážíme proto nejvhodnější způsob otočení. Často může být výhodné objet městskou čtvrť a na příslušné místo se vrátit z opačného směru jízdy.
Při couvání s nákladním automobilem obvykle není možný průhled dozadu středem vozidla, jak jsme zvyklí z proskleného osobního automobilu. Tento nedostatek musíme eliminovat svou maximální opatrností. Musíme mít jistotu, že za vozidlem není žádná osoba či překážka.
Při zajíždění k rampě zadním čelem dáváme pozor, abychom nepoškodili zadní část vozidla (svítilny, odrazky, sklopené čelo apod.). Při zajíždění k rampě bokem vozidla dáváme navíc pozor na vybočení zadní nebo přední části vozidla směrem k rampě.

otaceni

Otáčení

K otočení nákladního automobilu nebo autobusu potřebujeme značný prostor. Průměr prostoru pro otočení nákladního automobilu je přibližně 15 až 25 metrů. Čím je poloměr otáčení menší, tím menší musí být rychlost jízdy. V opačném případě by hrozilo převrácení vozidla. Z hlediska pravidel silničního provozu si pak připomeneme, že při otáčení platí obdobně ustanovení o odbočování a případně též ustanovení o jízdě křižovatkou. Zjednodušeně řečeno, při těchto jízdních manévrech nesmíme ohrožovat ostatní účastníky silničního provozu.

Podle prostoru, který máme k dispozici, i podle celkové dopravní situace (např. s přihlédnutím k okamžité hustotě provozu) zvolíme nejvhodnější z dále uváděných způsobů otáčení. Otáčení, respektive objetí bloku domů (či pozemku apod.). Tento způsob lze s rozměrným nákladním automobilem považovat za častý a bezpečný, zejména pokud se potřebujeme otočit v době hustého provozu.

Otáčení na křižovatce. Před začátkem úkonu musíme nejdříve posoudit, zda je křižovatka s ohledem na pravidla provozu vhodná a dostatečně prostorná. Nezapomínáme na znamení o změně směru jízdy a pohledy do zpětných zrcátek. Pod kontrolou máme celkovou situaci na křižovatce, ostatní účastníky provozu i vozidla přijíždějících do křižovatky ze všech směrů. Jde o to, že řidiči přijíždějících vozidel si naše znamení o změně směru jízdy mohou vyložit jen jako odbočování, nikoliv jako otáčení, a z tohoto „nedorozumění“ by mohla vzniknout kritická situace.

Otáčení za pomoci couvání. Tuto variantu zvolíme tehdy, pokud nám ve sledování provozu může pomoci „způsobilá a náležitě poučená osoba“. Zpravidla zastavíme ve směru jízdy na vozovce a potom couváme na místo mimo vozovku, případně do vedlejší silnice (pozor na přechod pro chodce, zákon zakazuje řidiči couvání a otáčení na přechodu pro chodce). Je-li tedy nutné při otáčení couvat, pak se vždy snažíme, abychom couvali na vedlejší pozemní komunikaci a nikoliv na hlavní, kde bychom mohli vjet do dráhy rychle přijíždějících vozidel. I při couvání používáme znamení o změně směru jízdy a samozřejmě pečlivě sledujeme celkovou situaci v okolí vozidla.

Otáčení v malém prostoru. Někdy jsme nuceni otáčet vozidlo v prostoru, ve kterém se otočení nepodaří na jedno couvnutí. Je tedy nutné několikrát popojet dopředu a dozadu a zároveň natočit kola řídící nápravy z jednoho plného rejdu do druhého. Otáčení volantem, je-li to možné, provádíme za pohybu vozidla (s vozidlem alespoň „houpeme na místě“). Při točení na místě jsou značně namáhané pneumatiky a někdy se může narušit i asfaltový povrch vozovky.

couvani

Couvání

Při couvání nevidí řidič nákladního automobilu za vozidlo tak, jak jsme zvyklí z proskleného osobního automobilu. Z toho plyne řada rizik.

Uprostřed za vozidlem může být překážka, nebo dokonce osoba (dítě), které v zrcátkách nevidíme.

Mimochodem, toto bychom měli vysvětlovat i chodcům, například prodavačce, které vezeme zboží. Pokud by se pohybovala za vozidlem a nevidí ona nás, tedy nevidí v zrcátkách řidiče, pak nevidíme ani my ji a hrozí jí až smrtelné nebezpečí. Samozřejmě zodpovědnost je vždy na řidiči!

Couvání s nákladním automobilem je vzhledem ke špatnému rozhledu nebezpečným úkonem. Obzvlášť couvání za tmy, mlhy a deště vyžaduje velkou pozornost, soustředěnost a opatrnost. Bezpečné zvládnutí tohoto úkonu má plně v rukou řidič, pomoci může způsobilá a náležitě poučená osoba (závozník), případně i různá technická řešení.

Řidič. Už tedy tušíme, že při couvání se musíme plně spolehnout jen na zpětná zrcátka, protože z většiny nákladních automobilů se nemůžeme podívat zadním oknem tak, jako u osobního automobilu. Zrcátka si proto před couváním zkontrolujeme a případně očistíme.

Vždy se přesvědčíme, zda se za vozidlem nepohybuje nějaká osoba. Než začneme couvat, upozorníme krátkým stlačením zvukového výstražného znamení jiné účastníky provozu na naši činnost. Zvukové výstražné znamení můžeme vynechat, je-li vozidlo vybaveno zvukovou signalizací couvání (tzv. „pípání“), která se uvede v činnost automaticky při zařazení zpátečky.

Couváme nejnižší možnou rychlostí, abychom byli schopni včas korigovat směr jízdy a případně okamžitě zastavit vozidlo. V úvahu bereme délku vozidla a rozhodně není žádnou ostudou, pokud v průběhu couvání i několikrát vozidlo zastavíme a jdeme se podívat dozadu, abychom situaci za vozidlem zkontrolovali.

Způsobilá a náležitě poučená osoba je výraz, který používá zákon. Touto osobou může být například závozník, kterého požádáme, aby sledoval prostor, do kterého nevidíme a se kterým také dohodneme způsob dorozumívání (slovně, bude-li špatná slyšitelnost tak gesty apod.). V žádném případě nepokračujeme v couvání, nemáme-li tuto osobu na přímý dohled nebo na dohled v zrcátkách.

Technická řešení. Tímto řešením může být kamera umístěná na zadní části vozidla, nebo senzory, které orientačně měří vzdálenost od případné překážky. Informace získané senzory jsou pak předány řidiči vozidla akustickým signálem, nebo i optickým signálem (např. řada světelných diod od žlutých až po červené).

Pozor ale, výrobce těchto vozidel a zařízení varuje, že senzory mohou „přehlédnou“ určitý druh překážky, např. jednotlivou tyč, a současně zdůrazňuje, že tato zařízení mají pouze asistenční charakter. Stanovisko výrobce je jednoznačné (a nám už známé): „Zodpovědný je vždy řidič“.

rampa

Zajíždění k rampě

K nakládací rampě můžeme zajet zadním čelem nebo bokem vozidla. Který z uvedených způsobů zvolíme, závisí na volném prostoru v okolí rampy, na způsobu nakládky či vykládky (ručně, vysokozdvižným vozíkem apod.) a dále i na vhodnosti rozložení nákladu na ložné ploše vozidla. Nakládka a vykládka je nejpohodlnější tehdy, je-li ložná plocha u rampy co nejblíže. Volíme však takový kompromis, aby mezera mezi vozidlem a rampou byla co nejmenší, ale současně aby nedošlo k poškození vozidla. Někdy je před těsným najetím k rampě nutné nejprve sklopit zadní čelo nebo bočnici na příslušné straně. Při kolmém najíždění k rampě, tedy zadním čelem, dáváme pozor na nechtěné poškození zadních svítilen, odrazek, hydraulického čela apod.

Při podélném najíždění k rampě jsme si vědomi možného vybočení zadní nebo i přední části vozidla směrem k rampě. Podle okolností a místních podmínek můžeme zajet k rampě postupným přiblížením za jízdy vpřed, nebo zacouváním, podobně jako při podélném parkování. Významným pomocníkem je pravé nájezdové zrcátko.

Autoškola? Pohodlně! – www.schroter.cz