uvod

Nejprve se ujistíme, zda technický stav vozidla vlečení tohoto vozidla vůbec dovoluje. Vlečené vozidlo nesmí svými závadami bezprostředně ohrožovat bezpečnost provozu na pozemních komunikacích a nesmí poškozovat životní prostředí či vozovku.
Dále rozhodneme, zda vozidlo bude vlečeno na laně nebo na tyči. Nákladní automobil je obvykle vlečen na tyči. V takovém případě musí mít vlečené vozidlo bez závad řízení a nemá-li účinné brzdy, pak jeho hmotnost nesmí být vyšší než je hmotnost tažného vozidla.
Před zapojením tažné tyče či lana nejprve namontujeme přední tažný závěs. Při zapojování tažné tyče nebo lana nesmí být ohrožena bezpečnost osoby, která vlastní zapojení provádí, řidič má s touto osobou předem dohodnutý postup.
Před jízdou musíme u vlečeného vozidla provést výrobcem předepsané úkony. Například u vozidel se vzduchovými brzdami a s pružinovými brzdovými válci bude nutné zajistit jejich odbrzdění (nemá-li vlečené vozidlo funkční zdroj stlačeného vzduchu).
Vlečení vozidla je náročný manévr a vyžaduje zkušené řidiče. Oba řidiči, vlečeného a vlečného vozidla, jsou povinni si předem dohodnout způsob dorozumívání během jízdy. Rychlost jízdy nesmí překročit 60 km.h^-1.

dovoleno

Uvážíme, zda je vlečení vozidla vůbec dovoleno

Nejprve velmi pečlivě uvážíme, zda je vlečení vozidla ^Poznámka vzhledem k jeho technickému stavu vůbec dovoleno. I řidič vlečeného vozidla zůstává stále řidičem a je povinen užít vozidlo, které splňuje stanovené technické podmínky. Vlečené vozidlo nesmí mít takové závady, které by bezprostředně ohrožovaly bezpečnost provozu na pozemních komunikacích, nebo které by způsobovaly poškození životního prostředí nebo pozemní komunikace. Musíme vzít v úvahu i pokyny výrobce vozidla (omezení, zákazy apod.) vztahující se k eventuálnímu vlečení vozidla.

Další důvody, pro které by vozidlo případně nesmělo být vlečeno, jsou stanoveny zákonem o silničním provozu. Platí, že se nesmí vléci vozidlo s přívěsem, smí se však vléci vozidlo s návěsem. Nesmí se také vléci více než jedno motorové vozidlo a autobus se smí vléci jen bez přepravovaných osob. Samozřejmě se smí vléci sólo vozidlo. Vždy však musí být splněny i další podmínky (bez závad řízení, brzdy atd., viz níže). Sice jsme v předmětu „Ovládání a údržba vozidla“, tato zkušební otázka ale úzce souvisí s předmětem „Předpisy o provozu vozidel“. Rozhodně bychom si proto měli připomenout ustanovení zákona o silničním provozu, § 34 „Vlečení motorových vozidel“.

lano-tyc

Tažné lano nebo tažná tyč

Dále rozhodneme, zda vozidlo bude vlečeno na laně nebo na tyči. Při rozhodování bereme v úvahu:

Podmínky stanovené zákonem o silničním provozu. Nejde jen o technický stav vozidla (řízení, brzdy), ale také o označení a délku tyče či lana.

Nosnost lana nebo tyče, kterou máme k dispozici. Robustnější obvykle bývá tyč určená k tomuto účelu, a pro ni se nejspíš rozhodneme.

Máme-li jen lano, a pravidla provozu vlečení na laně dovolují (vlečené vozidlo má účinné brzdy), pak se pečlivě zabýváme nosností a neporušeností lana. Nákladní automobil, a navíc ještě naložený, má velkou hmotnost a zejména při neopatrném rozjezdu hrozí přetržení lana. Přetržené lano by pak mohlo vážně zranit například chodce pohybujícího se v blízkosti.

pripojeni

Postup při připojení tažné tyče a lana

Silniční nákladní automobily mají většinou přední tažný závěs odnímatelný. Před vlečením vozidla musíme závěs nejprve namontovat, přitom postupujeme podle návodu výrobce (jistě nechceme, aby se nám závěs během jízdy utrhl). Je-li závěs připevňován k vozidlu šroubovým spojem, počítáme s tím, že se může jednat o obrácený, tedy levý závit.

Přední závěs pevně spojený s rámem nákladního automobilu obvykle najdeme jen u starších vozidel.

U tažného vozidla připojujeme tyč nebo lano do standardního, na pevno namontovaného závěsu, určeného pro připojení přívěsu.

Pokud dříve uvedené podmínky (tj. účinné brzdy, pevnost lana nebo tyče atd.) dovolují použít k vlečení jak lano, tak i tyč, rozhodneme se raději pro tyč. Toto řešení je bezpečnější a neklade takové nároky na řidiče vlečeného vozidla, například z hlediska včasného dobrzdění. Tažná tyč brání nechtěnému nárazu vlečeného vozidla do vozidla vlečného (tažného). Jdeme na to, budeme připojovat tažnou tyč (úkonu se účastní oba řidiči, tj. řidič vlečeného i vlečného – tažného vozidla): Nejprve připojíme tažnou tyč do předního závěsu vlečeného vozidla a čep řádně zajistíme proti vysunutí. Vlečené vozidlo je samozřejmě stále zajištěno proti pohybu parkovací brzdou a zakládacími klíny.

Řidič vlečného – tažného vozidla začne opatrně couvat k tažné tyči. Ve zpětných zrcátkách sleduje pomocníka, nejčastěji jde o řidiče vlečeného vozidla, který mu signalizuje vzdálenost k tažné tyči. Je-li vozidlo vybaveno couvací kamerou, určitě ji využijeme, abychom získali dokonalejší přehled o situaci za vozidlem. Pomocník stojí stranou mimo vozidla, tak aby jej řidič vlečného vozidla mohl sledovat v zrcátkách, a kýváním paže signalizuje řidiči správnost couvání směrem k tažné tyči. Jakmile zacouvá řidič vlečného vozidla k tažné tyči přibližně na vzdálenost jednoho metru, může pomocník tuto vzdálenost signalizovat rozpaženými pažemi. Se zmenšující se vzdáleností vozidla od tyče pak paže postupně přibližuje.

Když se závěs vlečného vozidla přiblíží k tažné tyči asi na 30 až 50cm, dává pomocník řidiči vlečného vozidla pokyn k zastavení, respektive k přerušení couvání. Teprve nyní vstoupí pomocník mezi vozidla, vyjme čep ze závěsu vlečného vozidla, zvedne volný konec tažné tyče a nasměruje oko tyče na závěs. V této poloze tyč přidržuje. Na domluvené znamení (není-li couvací kamera, tak například na akustický pokyn) pokračuje řidič vlečného vozidla v couvání, avšak jen o domluvených 30 až 50 cm. Jakmile zaznamená odpor, který je vyvolán tlačením tažnou tyčí do zabrzděného vlečeného vozidla, zastaví. Jestliže řidič vlečného vozidla po zacouvání o 30 až 50 cm nezaznamená odpor, musí okamžitě zastavit, vystoupit a jít se přesvědčit, proč nedošlo ke spojení. V závěru, po vsunutí oka tyče do závěsu, zajistí pomocník spojení tyče se závěsem zasunutím čepu a ten zajistí proti nechtěnému vysunutí.

Jdeme na připojení tažného lana: Vlečným – tažným vozidlem nacouvá jeho řidič k vlečenému vozidlu na vzdálenost menší, než je délka tažného lana. Upletená oka lana vložíme na jedné straně do předního závěsu vlečeného vozidla a na druhé straně do zadního závěsu vlečného vozidla. Na obou stranách zajistíme zapletená oka čepem a čep zajistíme proti vysunutí.

ukony

Před vlečením provedeme na vozidle výrobcem předepsané úkony

Podmínky výrobce předepsané pro vlečení vozidla jsou uvedeny v „Návodu k obsluze a údržbě“ příslušného vozidla. Tyto podmínky mohou být uvedeny i ve formě symbolů přímo na vozidle. Výrobce může například předepisovat nutnost odpojení spojovací hřídele před vlečením vozidla, demontáž hnacích hřídelů z hnacích náprav a podobně.

Nemá-li vlečené vozidlo k dispozici stlačený vzduch, který by odbrzdil vzduchové pružinové brzdové válce, bude nutné pružinové válce odbrzdit manuálně. Při provádění tohoto úkonu musí být vlečené vozidlo zajištěno proti pohybu, nejlépe všemi zbývajícími způsoby tzn., že vlečené vozidlo je založeno klíny, je zařazen nejnižší převodový stupeň a vozidlo je tyčí připojeno k vozidlu vlečnému – tažnému. Někdy je věc s odbrzděním pružinových brzdových válců řešena tak, že se vzduchová soustava vlečeného vozidla propojí hadicí s vlečným vozidlem, které pak vlečenému vozidlu dodává stlačený vzduch potřebný k odbrzdění pružinových brzdových válců.

jizda

Během jízdy platí psaná i nepsaná pravidla

Touto kapitolou se už trochu vzdalujeme od předmětu „Ovládání a údržba vozidla“. Nevíme však do jakých podrobností a souvislostí zkušební komisař rozvede právě probíranou otázku, a tak se raději zmíníme i o způsobu jízdy s vlečným a vlečeným vozidlem. Nejprve další pravidla stanovená zákonem o silničním provozu. Pravidla pro jízdu jsou už stejná jak při vlečení na laně, tak i při vlečení na tyči.

A ještě předepsané označení vlečného a vlečeného vozidla dle zákona o silničním provozu. Zákon popisuje označení obou vozidel za normální, tedy nesnížené viditelnosti…

…a označení vlečného a vlečeného vozidla za snížené viditelnosti.

Nepsaná pravidla se týkají vlastního způsobu jízdy. Řidič vlečného – tažného vozidla si musí být vědom značné délky, kterou vlečné a vlečené vozidlo tvoří. Tento handicap bereme v úvahu například při projíždění křižovatek, na nichž se po hlavní pozemní komunikaci přibližuje jiné vozidlo. Situace, které lze bezpečně projet se sólo vozidlem, nebude možné projet s připojeným vlečeným vozidlem. Rovněž rozjezd vlečného vozidla s připojeným vlečeným vozidlem bude pomalejší. Další náročnější situace nás čekají zejména při vlečení na laně. Řidič vlečného vozidla musí docílit plynulé jízdy, s pozvolnými rozjezdy i brzděním. Při rozjezdu je nutné nejprve citlivým popojetím napnout lano. Řidič vlečeného vozidla se mírným přibrzděním ve správném okamžiku musí snažit udržovat lano stále napjaté. Není-li lano napjaté, pak při rozjezdu či akceleraci vlečného vozidla dochází k jeho napnutí prudkým rázem, který namáhá obě vozidla a hrozí i přetržení lana.

Autoškola? Pohodlně! – www.schroter.cz