uvod

 

 

 

 

 

 

 

Otázka je zpracována ve formě „koncept“.

 

 

Geometrie řídicí nápravy určuje základní postavení řídících kol, je důležitá pro lehké řízení, samovolné vracení řídících kol do přímého směru, celkovou stabilitu vozidla, držení zvolené stopy, co nejnižší opotřebení pneumatik a napomáhá k dosažení nižší spotřeby paliva.

 

Pod obecným pojmem geometrie řídící nápravy je zahrnuto několik úhlů a nastavení jednotlivých částí řídící nápravy. Jde především o následující hodnoty.

 

 

 

 

 

Sbíhavost kol.

Je to vzájemná poloha drah, po kterých se kola téže nápravy odvalují. Seřízením sbíhavosti kol dosáhneme vyrovnání vůlí nápravy a řídícího mechanismu a zabráníme deformacím, nerovnoměrnému a nadměrnému opotřebení kol řídící nápravy za jízdy a dosáhneme snížení spotřeby paliva vlivem snížení odporů odvalujících se kol.

 

 Hovoříme-li o sbíhavosti kladné, pak se tyto dráhy setkají před nápravou vozu ve směru jízdy. (Obr. 1)

 

 

 

 

 

 

 

 Hovoříme-li o sbíhavosti nulové, pak jsou dráhy kol rovnoběžné a nikdy se nesetkají. Celkový přehled různých variant (Obr. 2)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 Hovoříme-li o sbíhavosti záporné, pak se tyto dráhy setkají za nápravou vozu ve směru jízdy. (Obr. 3)

 

Obr. 1

 

Obr. 2

 

Obr. 3

 

 

 

Příklon rejdového čepu (Obr. 4).

Jde o úhel svislého rejdového čepu při pohledu na vozidlo zepředu.

 

Nejvyšší bod svislého rejdového čepu je přikloněn ke středu vozidla. Osy obou svislých rejdových čepů, se tedy potkávají nad vozidlem. Úkolem příklonu rejdového čepu je klást odpor volantu při průjezdu zatáčkou a pomáhá vracet kola do přímého směru.

 

Princip spočívá v tom, že při natočení kol z přímého směru se vozidlo zvedá. Jeho světlá výška se zvětší. Váha vozu potom vrací kola do přímého směru, kde je světlá výška vozu nejmenší.

 

Při propružení dochází ke změně velikosti příklonu rejdového čepu. Samozřejmě v závislosti na zdvihu kola.

 

Obr. 4

 

 

 

Odklon kola.

Je vzájemná poloha středu dezénu v nejvyšším a nejnižším bodu pneumatiky vůči vozovce (Obr. 5).

 

Tyto polohy rozlišujeme na kladný a záporný odklon kola. Odklon kola snižuje zatížení ložisek a ulehčuje otáčení kol.

 

Záporný odklon zlepšuje boční vedení při průjezdu zatáčkou. Vozidlo se mírně nakloní směrem ven ze zatáčky a kolo se přibližuje kolmému postavení k vozovce. Tímto nastavením lze maximalizovat kontaktní plochu vnější pneumatiky s vozovkou.

 

Pro vnitřní kolo je vhodnější naopak kladný odklon kola. Celkový přehled různých variant (Obr. 6).

 

Odklon kola spolu s příklonem rejdového čepu zmenšují rameno rejdu a ulehčují otáčení volantem při stojícím vozidle, ale má za následek vyšší opotřebení pneumatik.

 

Obr. 5

 

Obr. 6

 

 

 

Záklon rejdového čepu.

Jde o úhel svislého čepu při pohledu na vozidlo zboku. Svislý rejdový čep nesměřuje kolmo dolů k vozovce, ale je ve směru jízdy zakloněn. (Obr. 7)

 

Záklon způsobuje, že kola jsou vlečena, a pomáhá je tak udržovat v přímém směru.

 

Princip je srovnatelný s kolečkem na nákupním vozíku kdekoliv u supermarketu. Osa kolečka a osa čepu, kolem kterého se kolečko otáčí, se na vozovce nesetkají. Čím je vzdálenost těchto obou os větší, tím je vedení v přímém směru kvalitnější. (Obr. 8)

 

Obr. 7

 

Obr. 8

 

 

 

Diferenční úhel (Obr. 9).

Je úhel, o který je vnitřní kolo natočeno více než vnější kolo při průjezdu zatáčkou.

 

Pravé a levé kolo řídící nápravy se při průjezdu zatáčkou otáčí kolem vlastní rejdové osy. Při průjezdu zatáčkou se kola téže nápravy pohybují po rozdílně dlouhé dráze. Pokud by pravé a levé kolo řídící nápravy bylo natočeno stejně, žádné z nich by se neodvalovalo bez smýkání.

 

Aby se obě kola odvalovala bez smýkání, musí být vnitřní kolo natočeno více než vnější, a to tak, že prodloužené osy rejdových kol se protínají na prodloužené ose neřízené zadní nápravy.

 

Diferenční úhel má značný vliv na jízdní vlastnosti právě v okamžiku projíždění zatáčkou. Zabraňuje smýkání kol a tedy i opotřebení pneumatik.

 

Obr. 9