uvod

Činností spalovacího motoru vzniká pohybová energie, ale bohužel také ztrátová tepelná energie. Zatímco na teplotu 80 – 90°C je motor konstruován, při vyšší teplotě hrozí zadření motoru. Přebytečné teplo proto musí být odváděno chladicí soustavou vozidla.
Včasnou kontrolou chladicího systému můžeme předejít jeho selhání. Kontrolujeme dostatečné množství chladicí kapaliny, mrazuvzdornost kapaliny, těsnost systému, případně napnutí řemene pohánějícího vodní čerpadlo.
Ošetřování chladicí soustavy vozidla spočívá v doplňování chladicí kapaliny a v zajištění systému proti zamrznutí. Nemrznoucí chladicí kapalina bývá použita celoročně a při doplňování kapaliny dbáme na to, abychom její mrazuvzdornost nesnížili.
Základní regulaci provozní teploty zajišťuje termostat vložený do chladicího okruhu. Jedná se o ventil, který automaticky, v závislosti na teplotě, otevírá či uzavírá průchod kapaliny směrem ke chladiči. Další regulací teploty může být částečné zakrytí chladiče.

vseobecne

Význam chladicí soustavy všeobecně

Hořením paliva v pracovním prostoru motoru vzniká kromě pohybové energie také neefektivní ztrátová energie tepelná.

Provozní teplota motoru je cca 80 – 90°C. Na toto zahřátí je motor konstruován a při této teplotě pracuje s nejmenším opotřebením, přijatelnou spotřebou, exhalacemi apod.

Účelem chladicí soustavy je udržení stanovené provozní teploty motoru a nepřipuštění teploty vyšší. Při vyšší teplotě by vlivem tepelné roztažnosti kovů došlo k zadření pohyblivých částí motoru.

Motor může být chlazen proudem vzduchu, tj. vzduchové chlazení, nebo jsou tepelně namáhané části obtékány kapalinou, tj. kapalinové chlazení. Nejčastěji se používá chlazení kapalinové.

kontrola

Kontrola kapalinové chladicí soustavy

Kontrolou vozidla před jízdou (případně kontrolou během jízdy) udržujeme chladicí soustavu ve funkčním stavu. Základním úkonem je kontrola dostatečného množství chladicí kapaliny. Některá vozidla jsou vybavena snímačem výšky hladiny chladicí kapaliny a v případě nebezpečného úbytku chladicí kapaliny je tato informace uvedena na displeji přístrojové desky. Před zimním obdobím musíme ještě zkontrolovat dostatečnou mrazuvzdornost chladicí kapaliny. Nemrznoucí směsi se v chladicím systému používají celoročně. Pokud jsme však v průběhu roku doplňovali pouze destilovanou vodu, mrazuvzdornost náplně se tím snížila a bude nutné zvýšit obsah nemrznoucí přísady.

Dále kontrolujeme těsnost systému. Nejzákladnější kontrolu provedeme pohledem pod vozidlo, zda pod vozidlem není stopa po úniku chladicí kapaliny. Při podrobnější kontrole těsnosti se zaměříme na hadicové spoje a na dotažení hadicových svorek. Zkontrolujeme též čistotu, respektive průchodnost vzduchu chladicími žebry chladiče. Prach nebo nalepený hmyz snižuje účinnost ochlazování kapaliny v chladiči. A ještě provedeme kontrolu jednotlivých částí chladicí soustavy z hlediska mechanického poškození. Samozřejmě zkontrolujeme i neporušenost samotného chladiče. U pryžových hadic a kolen kontrolujeme kvalitu pryže, přesněji stupeň případného zpuchření. Pokud mechanický stav některých částí chladicí soustavy vzbuzuje pochybnosti, necháme v odborné dílně provést tlakovou zkoušku, při níž by se případný únik kapaliny projevil.

osetrovani

Ošetřování kapalinové chladicí soustavy

Ošetřováním kapalinové chladicí soustavy je vlastně odstranění nedostatků, které jsme zjistili při kontrole. V rámci údržby, tedy v rámci ošetřování kapalinové chladicí soustavy provádíme tyto úkony:

Doplnění chladicí kapaliny na předepsané množství. Kontrolu a případné doplnění provádíme za studena. Už víme, že pokud budeme otevírat víčko vyrovnávací nádobky či chladiče za tepla, hrozí opaření.

Doplnění nemrznoucí přísady do chladicí kapaliny v takovém poměru, aby byla zajištěna dostatečná mrazuvzdornost. Přitom použijeme nemrznoucí kapalinu doporučenou výrobcem vozidla (použitá kapalina nesmí agresivně působit na materiály chladicí soustavy). Konkrétní teplotu pod bodem mrazu, při níž chladicí kapalina ještě nezamrzne, zjistíme hustoměrem, případně refraktometrem. Pokud jsme například zjistili, že chladicí kapalina je mrazuvzdorná jen do – 10°C, bude nutné koncentraci nemrznoucího přípravku zvýšit.

Odstraníme případné netěsnosti. Vidíme-li na hadicových spojích zjevné stopy po unikající kapalině, dotáhneme příslušnou hadicovou sponu.

Odstraníme nános prachu a nalepený hmyz z chladiče. Použijeme proud vody či stlačený vzduch, dbáme však na to, abychom nepoškodili jemné lamely chladiče.

Prověříme důsledky drobných mechanických poškození. Je-li to účelné, necháme provést tlakovou zkoušku, abychom zjistili, zda případným poškozením neprosakuje chladicí kapalina. Zjištění místa úniku kapaliny bude naprosto nezbytné, jestliže zaznamenáme pravidelný úbytek chladicí kapaliny.

Neopomineme údržbu pohonu vodního čerpadla. U starších vozidel, u nichž je vodní čerpadlo poháněno klínovým nebo plochým řemenem kontrolujeme stav a napnutí řemene. V současnosti je často vodní čerpadlo poháněno rozvodovým řemenem, který ale rovněž podléhá opotřebení. Výměnu rozvodového řemene musí provádět odborný servis v intervalech stanovených výrobcem vozidla (cca 100 000 – 150 000 km).

teplota

Zajištění regulace provozní teploty motoru

Regulaci provozní teploty motoru (tj. cca 80 až 90°C) zajišťuje automaticky především termostat. Termostat je ventil, který samočinně v závislosti na teplotě uzavře či otevře průchod chladicí kapaliny směrem ke chladiči. Je-li po nastartování motor studený, je potřeba co nejdříve dosáhnout provozní teploty. Při studeném motoru je proto termostat uzavřený a chladicí kapalina cirkuluje pouze v dutinách motoru a hlavy motoru, tedy v tzv. malém okruhu. Na malý okruh chladicího systému bývá napojen i výměník topení určený k vytápění kabiny vozidla.

S postupně se zvyšující teplotou chladicí kapaliny v motoru se postupně otevírá i termostat. Činnost termostatu je přímo závislá na teplotě kapaliny, která jej obtéká. Znamená to, že v závislosti na nižší či vyšší teplotě chladicí kapaliny je termostat uzavřený, nebo se otevře, nebo se otevře více či méně apod. Tímto způsobem je regulováno množství kapaliny, která proudí do chladiče a bude zde ochlazována. Větší či menší množství ochlazované kapaliny pak ovlivňuje teplotu celého systému. Pokud termostat otevře a kapalina cirkuluje přes chladič, říkáme, že kapalina proudí tzv. velkým okruhem.

Další možností samočinné regulace teploty je zapnutí nebo vypnutí ventilátoru, který podporuje (zvyšuje) průchod vzduchu chladičem. Regulace teploty termostatem, případně zapnutím či vypnutím ventilátoru, probíhá zcela samočinně a řidič do této regulace nemůže zasáhnout. V možnostech řidiče bývá použití clon, neboli žaluzií, které se užívají k zakrytí chladiče. Je-li teplé počasí, clony musí být otevřené. V chladném počasí může řidič dle potřeby clony uzavřít, chladič pak není v plné míře ochlazován náporem studeného vzduchu a u motoru lze dříve dosáhnout (a udržet) provozní teplotu. Částečně může řidič teplotu motoru regulovat i způsobem jízdy. Má-li motor tendenci k přehřátí, nebudeme od motoru vyžadovat plný výkon.

Někdy nemusí regulace teploty motoru, respektive teploty chladicí kapaliny, probíhat tak jak má a jak jsme si výše vysvětlili. Může se jednat o technickou závadu, případně i o chybu řidiče. Pokud například motor nedosáhne provozní teploty (80 – 90°C), mohlo dojít k uvíznutí (zaseknutí) termostatu v otevřeném stavu. Chladicí kapalina je pak v chladiči ochlazována víc, než je potřeba. Při přehřátí motoru naopak mohlo dojít k uvíznutí termostatu v uzavřeném stavu. Jestliže „uvaříme“ motor v koloně pomalu jedoucích vozidel, pak se pravděpodobně neroztočil ventilátor chladiče. Může se jednat i o zcela banální závadu, to když řidič zapomene uzavřené clony chladiče. V každém případě je nutné, abychom průběžně sledovali informaci o teplotě chladicí kapaliny uváděnou na přístrojové desce.

Autoškola? Pohodlně! – www.schroter.cz